Fotografie

Photo 2.2

26. července 2014 v 15:08 | Denisa Vargová - 16 let
Zdravím všechny mé návštěvníky a pevně věřím, že jste všichni natěšeni právě na tento článek. V minulém článku jsem vám psala, že se dnes dočkáte mých fotografií a vzhledem k tomu, že vše je tak, jak má být, tak článek je tady. Doplňuji jen, že všechno oblečení a doplňky, které mám na fotografiích na sobě, budou POPRVÉ popsány na konci článku.

Celé toto focení probíhalo naprosto nenuceně a každá z nás, já i mamča, jsme si to pořádně užily. Já mamince radila, jak správně držet foťák a pózovat a ona mi na oplátku celé focení zpříjemňovala dlouhými debatami, ve kterých jsem s ní mohla probrat naprosto všechno. Před foťákem jsme se obě cítily dost vyrovnaně až na to, že mamča byla vážně nervózní z kolemjdoucích lidí. Zdůvodnila mi to tím, že je divné, aby se v tolika letech fotila v parku na lavičce, jako malá. Každopádně během chvíle z ní veškerý strach opadl a myslím, že výsledky stojí za to.

Já osobně se před foťákem cítím vždycky svá. Nemám sice úplně perfektní postavu na modeling, ale většina lidí z mého okolí tvrdí, že jsem šíleně fotogenický člověk a já jakožto člověk, který miluje, když může fotit nebo když může být focen, tak jsem za tento názor šíleně ráda. Když už se můžu někde nechat pěkně vyfotit, tak do toho dávám všechno. Všechny mé pocity, slova, texty, které se mi honí v hlavě a plno dalšího, může člověk nalézt na mé fotce. Doufám tedy, že si mé fotografie oblíbíte a já už jen čekám na vaše pozitivní i negativní komentáře.

Photo 1.6

22. července 2014 v 14:41 | Denisa Vargová - 16 let
Pro dnešní den přináším pokračování fotografií z mé dovolené, kterou jsem absolvovala se svými rodiči, na Šumavě konkrétně ve vesnici se jménem Kvilda. V dnešním článku můžete vidět fotografie z našeho druhého společného dne v prosluněných Čechách.

Tento den byl ze všech asi nejnáročnější. Vydali jsme se s rodiči na celodenní výlet po okolí, na kterém jsme ušlapali přes nějaký patnáct kilometrů určitě, ale bohužel si konkrétní číslo nepamatuji. Naše procházka vedla přes Horskou Kvildu podél nádherné řeky na Antýgl, ze kterého jsme se později vydali na okružní cestu až zpět na Kvildu. Po celém tomto nádherném dni jsme všichni upadli do postele a vyčerpaní jsme usnuli.

Photo 1.5

20. července 2014 v 13:59 | Denisa Vargová - 16 let
Zdravím všechny mé milé čtenáře. Je to už nějaká ta doba, co jsem byla s rodiči na výletu na Šumavě konkrétně ve vesničce, která se jmenuje Kvilda. Strávili jsme zde společně čtyři krásné dny a nachodili jsme zde zhruba šedesát kilometrů. Výlet byl poněkud náročný na nohy, ale nesmírně jsme si ho všichni užili a já dvojnásobně, protože jsem měla na nějakou tu dobu pokoj od školy.

Dnešní článek se bude týkat našeho prvního dne. Ráno probíhalo vcelku chaoticky, protože jsme vyjížděli hned brzy a čekalo na nás několik přestupů. Celá cesta, která probíhala chvíli ve vlaku a chvíli v autobuse, se nesmírně táhla a trvala šílených osm hodin možná i trochu více. Na Kvildu jsme dorazili v odpoledních hodinách a jako správní turisti jsme se okamžitě vydali na kratší procházku. Byla by šílená ostuda, kdybychom se jako turisti nevydali k pramenu Vltavy a protože cesta k tomuto pramenu nebyla zas tak moc dlouhá, tak jsme už za dvě hodinky seděli v hospůdce a jako pilné včelky sledovali hokej. Fotografie dodávám do celého článku a doufám, že se vám budou alespoň trošičku líbit.

Photo 1.4

18. července 2014 v 15:43 | Denisa Vargová - 16 let
Aloha mí milí návštěvníci. Pro dnešní den jsem se rozhodla, že vám zde přidám článek, který bude plně obsažen fotografiemi. Dne 12. července jsem se totiž rozhodla, že půjdu zkusit nafotit mou maminku. Hned po obědě jsem ji tedy lehce nalíčila, aby to fotografiím dodalo nějaký ten efekt, a vyrazily jsme. Strávily jsme společně asi tři hodiny v krásném parku v Ostravě, během kterých jsem měla možnost po dlouhé době okusit jaké to je, fotit osoby a ne krajinu. S fotografiemi jsem v konečném výsledku byla poměrně spokojená. Sama ale vím, že na fotografiích osob musím ještě doopravdy zabrat, protože mám šílený třes v rukou a hodně z fotek bylo rozmazaných. Vybrala jsem tedy ty nejlepší fotky, na kterých se nachází má maminka a v dalším článku, který bude zveřejněn za dva dny, se budou nacházet fotografie, na kterých budete moci zhlédnout mě a budete si moct přečíst, jak jsem se cítila, jako pozérka před svým vlastním fotoaparátem.

Photo 1.3

14. července 2014 v 15:12 | Denisa Vargová - 16 let
Zdravím všechny čtenáře svého blogu. Dnešní článek se bude opět týkat mého života a tentokrát se vrátím o nějaký ten čas zpátky, zhruba do velikonočních prázdnin. Celý tento krátký text bude doprovázen fotografiemi, které si můžete prohlédnout v celém článku, a já vám zde k obrázkům dodám krátký report.

Přesně na Velikonoce jsem se s celou rodinou mého přítele vydala na malý asi deseti kilometrový výlet na Javorový vrch. Samozřejmě jsem, jakožto holka, musela dostat něco málo přes zadek, ale většinou mě všichni šetřili, takže jsem se domů vracela šťastná a vysmátá. Společně s Míšou (mým přítelem) a jeho dvěma bratranci jsme po celou cestu měli o čem mluvit a celou tu dlouhou chvíli, kdy jsme si vyprávěli vtipy a mluvili o různých filmech, jsme doprovázeli pitím čtyřicetdvojky. I přes to všechno, že nepiju, do mě chlapci nalili osm panáků tohoto "velmi lahodícího nápoje" a kupodivu mi vůbec nic nebylo. Každého panáka totiž vřele doprovázelo asi padesát tisíc loků multivitaminového džusu. Díky tomuto výletu jsem měla možnost poznat celou Míšovu rodinu více do hloubky a po celé této dlouhé trase jsem samým vyčerpáním usnula Míšovi na rameně (a on zase na tom mém).

Photo 1.2

11. července 2014 v 12:20 | Denisa Vargová - 16 let
Zdravím všechny návštěvníky svého blogu! Dne 6. 7., jsme se s mou maminkou a známými vydali na výlet do Dřevěného městečka v Rožnově pod Radhoštěm. Celý areál se dělí na tři expozice, přičemž jednu z nich musíte navštívit s průvodcem nebo průvodkyní a zbylé dvě části si můžete projít sami. V tomto městečku jsem byla už asi třikrát, když jsem byla menší, ale výklad průvodkyně jsem si zhruba pamatovala, takže jsem byla ráda, že jsem jej díky mého foťáku nemusela poslouchat opětovně. Všechny tři expozice jsme prošli asi za tři a půl hodiny, a jakmile jsme obešli tu poslední, tak se z nebe spustila nesmírná průtrž a po cestě domů nás ve Frenštátě zasáhly povodně. Vyšlo nám to krásně, protože jsme nikde nezmokli a v autě se nám poté lépe usínalo. Přináším vám zde výběr těch nejlepších fotek z těch, které jsem v tento den nafotila. Doufám, že se vám fotografie budou líbit a plně obrněná před kritikou očekávám vaše názory.


Photo 1.1

9. července 2014 v 13:06 | Denisa Vargová - 16 let
Zdravím přátele. Dne 22. 5. 2014 jsme společně s mojí maminkou a její kamarádkou z práce navštívili veřejnou generální zkoušku skupiny Lucie, na kterou jsme měli možnost dostat se díky Rádiu Čas. Vše bylo zorganizováno téměř na poslední chvíli, protože na našem původním plánu se nacházely zablokované kurty na tenis, na který jsem měla jít s tatínkem, ale vzhledem k tomu, že jsme s mamčou a tetou hodně obrovští blázni právě do této kapely, tak jsem veškerý program zrušila a táta se mohl alespoň v klidu vypsat po náročné směně v práci.

Naštěstí jsme měly to štěstí a přijely jsme na úplné zahájení koncertu, takže jsem měla tu možnost se protlačit až k pódiu. Přede mnou stáli asi ještě dva lidé a také se před námi nacházel prostor vyhrazený pro vozíčkáře, takže jsem od pódia byla vlastně asi deset metrů, ale i přes to, to všechno bylo naprosto úžasné. Nádherné osvětlení, různé výsuvné plošiny a především David Koller. Některé z písniček, které hráli, jsem neznala a mou oblíbenou Chci zas v tobě spát, bohužel nezahráli, ale i tak jsem si na všechny písničky pořádně zaskákala a vykřičela jsem si při tom všem hlasivky. Nakonec se mi podařilo pořídit i pár snímků, o kterých si myslím, že stojí za to, takže tady jsou.

Photo 1.0

8. července 2014 v 13:57 | Denisa Vargová - 16 let
Krásné odpoledne všem! Jak již asi většina z vás mohla poznat, tak dnešní článek bude opět zaměřený na fotografie. Tentokrát se však bude jednat o fotky, které jsem měla možnost pořídit s mým sedmiletým bratrancem Mikulášem. Mým úkolem tento týden bylo jej dvakrát pohlídat a v rámci prvního hlídání se mi podařilo pořídit i pár snímků.

Prošli jsme společně asi tři krásná hřiště, ale všechny z těchto snímků jsou pořízené na tom posledním, na němž se nám líbilo úplně nejvíce. Doufám tedy, že se vám, alespoň některá z fotek zalíbí. Mně osobně se líbí moc, protože si myslím, že je Mikuláš velice fotogenický. Těším se na vaše názory a komentáře.

Photo 0.9

4. července 2014 v 12:08 | Denisa Vargová - 16 let
Aloha (z havajštiny - ahoj) všichni! Dnes jsem se rozhodla seznámit vás pomocí fotek s mým posledním dnem ve Francii. Ukážu vám zde, které památky jsme den před naším odjezdem navštívili a co celkově jsme ten den dělali. Nebylo toho mnoho, protože nám chtěli učitelé chtěli, abychom si před odjezdem, alespoň trošičku odpočinuli.

Na začátku dne jsme se všichni sešli na našem le point rencontre (místo setkání), odkud jsme se vydali na malou prohlídku města. Procházeli jsme okolo různých památek a madame Teďjsemzapomnělajejíjméno nám povídala o jejich historii.

Úplně první památkou, u které jsem se zastavili za deště na poněkud delší dobu, byl klášter, u kterého byla jedna krásná zahrada s jezírky, ve kterých plavaly rybičky, dále také krásně vysoké jehličnany a nazávěr krásný boční domeček, který se tyčil hned vedle zahrádek. Chvíli jsme si povídali o druhé světové válce a nakonec se vydali dále.

Déšť bohužel sílil, a proto jsme byli nuceni spíše spěchat než se zajímat o památky. Zastavili jsme se tedy v místních porcelárně, kde bylo zakázáno fotit, ale já jako správná drsňačka jsem tajně nafotila některé výrobky. Součástí této porcelárny byla také obrovská pec, ve které se kdysi právě tyto výrobky vypalovaly. Měli jsme možnost ji navštívit a nafotit si pár snímků.

Odpoledne jsme všichni společně završili v MacDo, na malý "předoběd", protože nám všem byla šílená zima a měli jsme hrozný hlad. Po krátké pauze jsme se tedy všichni nadšeně vrátili do školy, kde jsme se zahřáli a loučili se s našimi kamarády.

(malá ukázka - více v CČ)

Photo 0.8

3. července 2014 v 15:53 | Denisa Vargová - 16 let
A jsme opět u dalšího článku, který se bude týkat Francie. V dnešním článku vás čeká malý report z již předposledního dne, který jsem v Limoges strávila a také můžete shlédnout malou ukázku fotografií stejně tak, jak tomu bylo i v předešlých článcích.

Předposlední den, který jsme ve Francii trávili, jsme začali již brzy ráno. Naši milí řidiči nás asi okolo osmé hodiny ranní vezli k zemědělské škole kousek od centra Limoges. Do samotné školy jsme neměli možnost se podívat, ale byli jsme dovezeni na poněkud smradlavou farmu, která se však v následujících okamžicích stala naprosto okouzlující.

Mohli jsme zde vyslechnout krátkou přednášku o tom, jak to zde chodí, kdo se o zvířata stará, mohli jsme zhlédnout telátka pijící od svých maminek a plno krav, které se postupně zasekávaly v oplocení, které kolem nich bylo. Byl zde taky jeden perfektní býk, který měl takový ten kruhový piercing, a kterého mám na pár fotkách, ale nejsou moc povedená, takže ho sem nedávám.

Dále jsme se také dostaly na farmu, kde na nás čekali ovečky, husy a prasata. Přísahám bohu, že takový smrad, jaký jsem cítila u těch čuníků jsem necítila ještě nikdy v životě, ale co se týkalo druhů prasátek, tak jsem jich taky nikdy neviděla tolik pohromadě. Byl to neskutečný zážitek a i přes ten smrad to stálo za to.

Odpoledne nás jako zakončení celého dne čekala prohlídka místního nádraží, které má své kořeny už v dávné minulosti. Je velice krásné a jeho velkou trofejí je nádherná věž s hodinami, kterou můžete vidět na fotografiích. Od nádraží jsme se přes krásný park s fontánou přesunuli do nákupního centra Saint Martial, kde jsme měli jednu z možností nakoupit něco pro své blízké i pro nás, a nakonec jsme se vydali zpět do svých rodin.

(malá ukázka - více fotografií v celém článku)

Photo 0.7

30. června 2014 v 20:50 | Denisa Vargová - 16 let
Zdravím všechny pozemšťany, kteří právě zavítali na můj blog. Myslela jsem si, že všechny články, které se budou týkat Francie, budou rozděleny po jednotlivých dnech, ale nastal zde menší problém. Bohužel jsem z jednoho z dnů nenašla dostatečné množství fotek, abych mohla článek zveřejnit, takže jsem se rozhodla, že tento den přeskočím pouze s tou informací, že jsme ten den strávily společně v rodinách. My s Elisou jsme spaly opět do jedenácté hodiny a odpoledne jsme se vydali na bowling, kde jsme strávili poměrně dost času. Zbytek dne si nepamatuji, je však možné, že jsme byli i na Laser game, protože si nemůžu vzpomenout, který den jsme tam byli a stříleli po sobě laserovými pistolemi.

Vrátím se tedy zpět k původnímu článku. Další den ve Francii byl poněkud rušný, protože jsme jeli na celodenní výlet. Vyjížděli jsme hned brzy ráno a já se až před autobusem dověděla, že cesta bude trvat asi hodinu a půl. Nastala panika, protože jsem neměla kinedryl, ale můj hodný kamarád měl čirou náhodou jeden po ruce, takže jsem se zklidnila.

Po rychlé hodině a půl (snad celou cestu jsem prospala) jsme dojeli na místo. Navštívili jsme zámek Turenne ve Francii, kde jsme měli možnost vyhlédnout z jedné věže, která je jeho součástí. Výhled byl famózní, ale ve chvíli, kdy jsme měli scházet ze schodů dolů, už to tak famózní nebylo. Celou cestu dolů jsem se držela zábradlí jako klíště, protože se tam nacházely naprosto šílené schody. Nakonec jsem to však překonala a dostala se dolů.

Po návštěvě Turenne jsme se, se spolužáky a učitelkami (a řidiči, se kterými jsem byla BFF) vydali do Collognes-La-Rouge. V překladu jsou to červené kolonie (pevně doufám, že kolonie) a doslovně vlastně taky. Je to malé městečko, které je celé tvořeno červenými cihlami a působí hrozně optimisticky. Člověk se úplně perfektně uvolní, zarelaxuje si a co se týče ticha, tak byste slyšeli dokonce i spadnout špendlík. Nádherné místo na přemýšlení, čtení nebo urovnávání si myšlenek.

Závěrem našeho celodenního výletu byla návštěva keramické dílny, kde nás čekala francouzská přednáška o tom, jak se keramika vyrábí, glazuruje a podobně. Všechny ty ručně vypracované výrobky, které čekaly na glazuru, byly naprosto dokonalé a o těch, které už byly na prodej, ani nemluvím.

(malá ukázka - více fotografií v celém článku)

Photo 0.6

28. června 2014 v 21:20 | Denisa Vargová - 16 let
Dne 17. 6. 2014 jsme se s mým tátou zúčastnili celosvětové akce Zlatá tretra Ostrava. Vstupenky nás vyšly poněkud levně, protože táta má díky své práci jakési slevy na různé akce, ve kterých byla také Zlatá tretra. Nebyli jsme na místě od úplného začátku, ale vše jsme si užili až do samého konce.

Této akce jsem se zúčastnila již jednou se svými spolužáky a spolužačkami a jejich kamarády a kamarádkami. Vzhledem k tomu, že jsem s sebou tehdy měla jen kompaktní foťák, tak se mi velice špatně fotilo. Seděli jsme na příliš špatném místě, které bylo až přespříliš na to, aby můj malinký kompakt zachytil to, co jsem si přála, takže jsem z toho ročníku byla velice zklamaná a už nikdy se mi na tuto akci nechtělo.

Tento rok měla na Zlatou tretru jít s mým tátou moje maminka, ale bohužel musela do práce, takže jsem musela jít já. Ze začátku jsem z toho moc nadšená nebyla, ale nakonec vše překonalo má očekávání. S tátou jsme seděli na perfektním místě, odkud jsem měla možnost pořídit poněkud kvalitní fotky a plácat si s jednotlivými vítězi závodů. Byl to zážitek, který bych si příští rok jistojistě velmi ráda zopakovala. S velkým potěšením vám zde přidávám pár fotek, které mě jakýmsi svým kouzlem oslovily, a se kterými jsem po dlouhé době velmi spokojená.

(malá ukázka - zbytek fotografií v celém článku)

Photo 0.5

25. června 2014 v 13:25 | Denisa Vargová - 16 let
Ahoj všem, kteří v tyto okamžiky zavítali na můj blog. Dnes vám přináším opět článek, který bude zaměřen na můj pobyt ve Francii. Tento den pro mě byl jedním z těch méně zábavných, protože jsme nenavštívili žádné památky, takže nemám zrovna příliš fotek. Avšak jako správný tvrďák jsem vybrala devět fotek, které by vám ve zkratce mohly popsat, jaký tento den byl.

Výhodou tohoto dne bylo, že naše dopoledne mohlo proběhnout podle programu francouzských rodin a vzhledem k tomu že jsme si s Elisou obě rády pospaly, tak naše dopoledne proběhlo tak, že jsme obě spaly do krásných jedenácti hodin. Během několika minut jsme však musely něco sníst, rychle se převléct z pyžam a vyrazit, protože jsme s mou kamarádkou a její korespondentkou jely do Salon De Thé (čajovny) a poté jsme šly do města za účelem, koupit si něco k snědku na oběd.

Dále naše cesty směřovaly přímo do školy, kde jsme měly tu možnost, prohlédnout si celou školu. Naše korespondentky nás vzaly do biologické, chemické i výtvarné učebny. Dále jsme mohly zhlédnout tělocvičnu a školní dvorek, na kterém se všichni sházejí o svých volných hodinách. Nakonec jsme všichni čtyři společně vyrazily k Elise domů, kde nás naše korespondentky měly připravit na zahajovací večer s ředitelkou školy, se studenty, kteří se výměn již zúčastnili a také s rodiči našich korespondentů. Celý večer proběhl normálně. Dostali jsme nějaké pití, jídlo a také malé dezerty. Byly to sice velmi malé porce, ale já osobně jsem byla naprosto plná.

(malá ukázka - zbytek fotografií v celém článku)

Photo 0.4

18. června 2014 v 20:17 | Denisa Vargová - 16 let
Velké ahoj všem mým čtenářům. S obrovskou radostí, bych vás dnes přivítala u článku s fotografiemi, ale tentokrát z úplně odlišného soudku. Tento článek bude obsahovat šest mých fotografií, které vyfotil můj strejda. Tímto článkem bych mu velice ráda udělala jakousi reklamu, protože si myslím, že jeho fotografie jsou velice zdařilé a veškerá jeho snaha není marná. Jde vidět, že má obrovský talent a snaží se do těch fotek dát to nejlepší, co může, a také si myslím, že na jeho výsledcích se to projevuje.

Co se týče samotného focení, tak proběhlo poněkud rychle. Měli jsme přibližně půl hodiny na to, abychom se nachystali a nafotili alespoň pár snímků. Vzhledem k naší časové ztrátě jsme toho moc nestihli, i přes to se však některé snímky vydařily. Před samotným focením jsem neměla ani možnost se jakkoliv speciálně upravovat, takže jsem si během tří minut namalovala linky a poté jsem šla "dělat modelku".

Moc byste mi i mému strejdovi udělali obrovskou radost, kdybyste dali palec nahoru k jeho facebookové stránce PATRIKV. Doufám tedy, že vás alespoň tyto fotografie zaujmou natolik, aby se jeho sledovanost zvýšila, a on tak měl větší radost z toho, že jeho námaha není zbytečná.

(malá ukázka - více fotek v celém článku)

Photo 0.3

17. června 2014 v 15:34 | Denisa Vargová - 16 let
Zdravím všechny a pevně při tom věřím, že jste přetrpěli další z posledních dní ve škole. Já si pro vás na dnešní den připravila další várku fotografií z již zmíněné Francie. V prvé řadě bych však chtěla podotknout, že jsem do předcházejícího článku přidala fotografie z restaurace, konkrétně fotku s pizzou a mousse au chocolat, které jsem měla možnost vyzkoušet. Teď však zpátky k dnešnímu článku.

Druhý den v Limoges pro nás byl poněkud náročný. Člověk si musel zvykat na nový jazyk, nové prostředí a také plno nových lidí. Pozitivum tohoto dne však bylo, že se nikdo nebál adaptovat se mezi nový kolektiv. Zkrátka a dobře jsme si zvykli na naše korespondenty a naše nové rodiny, u kterých jsme měli po dobu celého týdne pobývat.

Ráno na nás čekala křupavá snídaně. Ve Francii bývá zvykem, že si lidé na snídaně kupují čerstvé croissanty, a je jim naprosto jedno, jakého jsou druhu. Nás tedy v jídelně našeho spřáteleného lycée čekala obrovská kupa krásně voňavých, křupavých, čokoládových croissantů, ke kterým jsme si mohli dát kakao, horkou čokoládu, kafe nebo čaj. Ale po velmi uvolněné snídani, nás poté čekal nabitý program.

Vydali jsme se na prohlídku nejdůležitějších míst, jimiž byly radnice v Limoges a tržnice. Obrovská radnice, před kterou jsme mohli zhlédnout krásné náměstí, některé z nás opravdu dostala a co se týče tržnic, tak jsme si to tam nesmírně užili. Měli jsme možnost bavit se s cizími Francouzi a povídat si s nimi, ochutnali jsme šneky a ústřice a všechno jsme to dostali zadarmo. Lidé z Limoges byli naprosto báječní. Zboží, které normálně prodávají za normální ceny, nám dali jen tak na ochutnávku.

Po této tržnici nás čekala kruhová cesta celým centrem. Vydali jsme se do katedrály, kde jsme s kamarádkami zapálili pár svíček, pokochali se krásou místních uliček, zhlédli obchod s porcelánem, ve kterém jsme byli privilegování, protože jsme byli cizinci, takže jsme mohli něco vyfotit a nakonec jsme si sami obešli různé obchody, jako například Paula.

Jako zakončení dne nás čekalo setkání s našimi korespondenty a odvoz domů. Vzhledem k tomu, že Elisa patřila do té skupinky lidí, kteří měli vždycky dostatek času a byli hodně oblíbení, tak jsme museli vždycky odcházet, jako poslední. Tudíž jsem si nafotila ještě pár částí města, do kterých jsem se dostala právě s touto skupinou a večer mě čekala už jen vynikající večeře v podobně lasagní, křupavého tmavého pečiva a ocukrovaných jahod.

(malá ukázka - zbytek fotografií v celém článku)

Photo 0.2

16. června 2014 v 18:24 | Denisa Vargová - 16 let
Zdravím všechny návštěvníky svého blogu. Jak jsem již ve včerejším článku slibovala, tak sem přidávám první článek s fotografiemi z Francie. Fotografie byly pořízeny po cestě do města Limoges. Zámek, který můžete na fotografiích vidět, se jmenuje Chambord.

Tento den se nedá považovat, jako jeden z těch, kdy jsme si náš pobyt užívali na plno, protože tři čtvrtiny tohoto dne jsme strávili na cestě v autobuse. Na jedné ze zastávek ("čůracích přestávek"), jsme narazili na malé kozičky, kterým se prostě nedalo odolat, takže je můžete zhlédnout na dvou fotkách.

Dále jsme se na naší cestě vydali na zámek Chambord, kde jsme měli zhruba dvou hodinovou pauzu. Celý areál tohoto zámku jsme si měli možnost prohlédnout sami a naštěstí pro nás jsme zde mohli fotit, aniž bychom cokoli platili. Z venčí zámek vypadal obrovsky, ale vevnitř byl poněkud malý. Celkově nám se spolužačkou tato prohlídka zabrala asi hodinu, takže jsme zbytek našeho času trávily loudáním se po okolí.

Po příjezdu do Limoges nadešel šok. Francouzští učitelé nás rozdělili mezi francouzské studenty a zbytek už byl pouze a jen na nás. Museli jsme si zkrátka a dobře poradit úplně sami. Pro mě samotnou přijel můj korespondenční tatínek s mou korespondentkou Elisou. Po cestě jsme vyzvedli bratra od Elisy - Floriana s jeho korespondentkou z Německa, o které jsem neměla před svým příjezdem sebemenší tušení.

Na závěr tohoto krásného a poměrně deprimujícího dne jsme se všichni vydali do francouzské restaurace. Byla tam celá rodina Gaujard a poněkud navíc jsme tam byli já s Karin (německá korespondentka). Každý z nás kromě našeho tatínka si dal pizzu a téměř každý z nás si objednal také nějaký dezert. K mé smůle jsem po mém dotazu zjistila, že Francouzi si nikdy neberou zbytky pizzy domů, takže to za mě Elisa dojedla. Celý den bych tedy shrnula za naprosto vydařený

(malá ukázka - zbytek fotografií v celém článku)

Photo 0.1

6. března 2014 v 15:58 | Denisa Vargová - 16 let
Po dlouhé pauze se vám opět hlásím zpět. Můj týdenní pobyt v Alpách mě poněkud vychýlil z mého denního režimu, a proto jsem se musela opět akumulovat zpět do normálního stavu. Tu dlouhou chvíli, co jsem byla mimo celý počítačový a internetový život, jsem hodně přemýšlela o životě. Uvažování o smrti lidí, pomáhání lidem z jejich problémů a hledání nových přátel, mi poněkud zabránilo v tom, abych se vrátila plnohodnotně na blog a něco zde přidala. Myslím, že nyní jsem se však opět vrátila do normálu a vše by mělo fungovat tak jak má alespoň po dobu týdne a půl.

Vím také, že jsem vám již několikrát slibovala fotografie z několika dní. Na ty se můžete těšit samozřejmě v brzké době a budu se snažit, aby se všem líbily. Jako první jsem si pro vás připravila článek s fotografiemi z Alp, kde jsem trávila svůj týden bez všeho. Ve středisku Nassfeld jsme neměli žádné wifi připojení, takže jsme byla šťastná, když jsem jej našla alespoň na svahu a dala jsem tak vědět domů.

Můj týden probíhal stále stejně. Každý den jsme se vydávali na svah a téměř 7 hodin jsme lyžovali. Po pravdě lyžování v Alpách si nemůžu vynachválit, protože to, co jsem tam zažila, se nedá porovnat s lyžováním v českých Beskydech. Perfektní týden se spoustou sněhu, ale i toho špatného. Poslední den mi však bylo zle, a proto se skupinka asi osmnácti lidí vydala na krátkou procházku, ze které pochází právě tyto fotografie. Je jen na vás, jak se do těchto fotografií vžijete, protože každá z těch fotografií má jakýsi smysl, který každý chápe jen tak, jak jej chápat chce a potřebuje.

(malá ukázka - více fotografií v celém článku)
 
 

Reklama